Partner OMNIPOLU si na nákup firmy půjčuje od Orbána – s vidinou, že mu pak prodá L-39NG

Ohlášený většinový vlastník českého výrobce letounů Aero Vodochody, maďarský podnikatel, manžel mluvčí Orbánovy vlády a blízký podporovatel premiéra Kristóf Szalay-Bobrovniczky, dostal od Maďarské rozvojové banky úvěr ve výši 150 milionů eur právě na nákup podílu v české společnosti. Druhým a menšinovým vlastníkem se po souhlasu ÚOHSu stane skupina OMNIPOL. Spekuluje se o poměru 80:20. V podstatě lze říci, že maďarská vláda půjčuje peníze na nákup Aera, které může z dlouhodobé ztráty vytáhnout jedině prodej letounů maďarské vládě, respektive letectvu. Kruh se uzavírá. Pro českého daňového poplatníka je to možná úleva, nápad s modernější variantou Albatrosu zaplatí poplatník z Maďarska.

Formálně bude Szalay-Bobrovniczky kontrolovat Aero prostřednictvím své firmy HSC Aerojet, která bude mít spolu s OMNIPOLEM podíl ve společnosti Vodochody Holding HU. Je skvělé, že úvěr byl Szalay-Bobrovniczkymu poskytnut s tím, že jde o podporu obranného průmyslu. Maďarské vládě leží na srdci osud jednoho z podniků českého obranného průmyslu. A protože tomu lze věřit jen velice obtížně a protože o pochybnostech maďarského letectva, které se týkají výkonů a schopností L-39NG, se již psalo, je velkou otázkou, co za touto transakcí vlastně ve skutečnosti bude.

Problémem pro Českou republiku ovšem je neutuchající tlak ze strany OMNIPOLU, aby státní podnik LOM koupil čtyři letouny pro Centrum leteckého výcviku v Pardubicích. Protože L-39NG je přece český letoun, český projekt, zlaté české ručičky. Opakuje se v menším měřítku písnička z 90. let, kdy byly armádě „vnuceny“ bitevníky L-159. Aby stát zachránil tradičního výrobce. Desítky letounů byly a jsou nevyužitelné. Ale zprostředkovatelé naprázdno nevyšli.

Podívejme se na L-39NG bez růžových brýlí. Vláda jejich nákup zamítla v roce 2019. Maďarské letectvo letoun zřejmě dodnes nepovažuje za hotový ani plně vyhovující. Sešlo z obchodu se Senegalem. Obratem jej v tiskových zprávách nahradila jiná africká země. Prodej letounu do Vietnamu měl vyjednat předseda komunistů Filip. Ten za letoun a jeho nákup českou vládou nepokrytě loboval v prosinci ve Sněmovně. A samozřejmě se v podpoře projektu mohou přetrhnout někteří politikové TOP09, kterou zakládal přítel majitele OMNIPOLu Richarda Hávy, Miroslav Kalousek. Jakékoli výkruty L-39NG předvede nad letištěm Leoše Janáčka během Dnů NATO, nebude to taková podívaná, jako když sledujeme, že si notuje eurooptimistická TOP09 s předsedou komunistů.

Projekt L-39NG se vůbec nezdá být ve formě. Fakt, že maďarská vláda půjčuje prostřednictvím rozvojové banky peníze na nákup fabriky, která je závislá na tom, že tatáž vláda nakoupí její produkty, je sám o sobě zvláštní. A je možné jej číst tak, že produkt samotný, tedy cvičný letoun L-39NG, nemá na to, aby byl úspěšný sám o sobě. Potřebuje politicko-ekonomické kličky v pozadí, osobní vazby na figury těžkého kalibru, a bez nich by nebylo vůbec nic. I kdyby nakrásně česká vláda čtyři letadla jednou koupila, Aero jich potřebuje prodat mnohem více, a maďarská cesta je jedinou, která je schůdnou. Zdá se. Díky zmíněným osobním vazbám – po Andrásu Tomborovi konečně někdo našel člověka, který Orbána skutečně „umí“.

Jak pro maďarské, tak pro české letectvo ovšem na světovém trhu vidíme řadu zaběhutých a osvědčených konkurentů L-39NG. Kolem projektu Aera Vodochody, od začátku spolufinancovaného OMNIPOLEM, se událo již tolik zvláštností a z druhé řady vykukují ruské vazby (jak André Tábor tak Szalay-Bobrovniczky s ruskými společnostmi obchodují), že je skutečně na místě velká opatrnost. Maďarsko ať si jde svou cestou. Ale peníze českých daňových poplatníků by diskutabilní projekt OMNIPOLU zachraňovat neměly.